Tváře Ligy: Black&White

Novinky

Tváře Ligy: Black&White

Pokračujeme v našem (ne)pravidelném seriálu Tváře Ligy férového fotbalu, kdy představujeme jednotlivce z různých týmů, kteří Ligu pravidelně hrají. Tentokrát jsme zavítali do Přerova, kde už nějakou dobu funguje tým nazvaný Black&White. Alena, Eva a Honza nám teď řeknou, co pro ně tenhle jiný typ fotbalu znamená, co jim přináší a jestli případně ovlivňuje i jejich mimo fotbalové životy.


Prozradíte nám svá jména, věk, odkud jste a jak dlouho hrajete?
Já se jmenuju Alena, je mi 11 let, jsem z Přerova, hraju za tým Black&White a hraju asi rok.
Já jsem Eva, je mi 16, žiju v Přerově, hraju za tým Black&White a já jsem od začátku, už asi dva roky.
Jsem Honza, je mi 14 let, hraju za tým Black&White, jsem z Přerova a teď hraju asi 2 roky.


Prosím doplňte větu: Fotbal je…
Alena: Podle mě je fotbal hlavně fér hra a strašně zábavná.
Eva: Pro mě je to zábava, koníček, když nemám co dělat.
Honza: Férový.


A když je to fér hra, tak co přesně jsou ty férové věci?
Alena: Hlavně to, že si sami určujeme pravidla a pak si sami hlídáme hru. A potom ji sami hodnotíme.
Honza: Například když se hraje fotbal a spoluhráč omylem trefí druhého hráče, tak ho zvedne. A to je prostě férovost, že nejde dál, že mu pomůže.


Honzo, můžeš se zamyslet, jak jsi začal hrát tenhle fotbal? Co tě přivedlo k tomu, že ses přidal k týmu?
Honza: Mě přimělo to, že je lepší hrát takhle fotbal, určitě se tam naučíme víc věcí jako třeba férovost a je to o hodně lepší. Já jsem tenkrát nehrál fotbal, a tak jsem čekal, co se bude dít, protože jsem vůbec nevěděl, co budeme dělat, jak to bude probíhat.


A Jaké to potom bylo, když jsi zjistil, jaké to je, jak se to hraje?
Honza: Musel jsem to prvně pochopit, ale baví mě to, nemůžu si stěžovat.


Jaký pocit, slovo nebo myšlenka vás napadne jako první, když se řekne Liga férového fotbalu?
Eva: Že se tam shromažďuje hodně týmů a že poznáváme nové lidi.
Alena: Určitě to, že tam je ta férovost.
Honza: Určitě fotbal, férovost, týmová hra.


Můžete se podělit o svůj příběh spojený s fotbalem a s Ligou férového fotbalu?
Eva: Poznala jsem úplně jiné lidi, seznámili jsme se s novými lidmi a padli jsme si do oka. Můžu říct, že jsem poznala lidi, které bych jinak asi nikdy nepoznala.


Jak byste popsali Ligu férového fotbalu někomu, kdo o ní nikdy neslyšel? Doporučili byste ji někomu?
Alena: Mně se hlavně na férovém fotbalu líbí to, že tam jsme všichni na stejné vlně, každý může říct svůj názor, nikdo není výš nebo níž.
Honza: Určitě je to dobré. Řekl bych, že to není jako normální fotbal, že v Lize jde v první řadě o férovost, že jde o komunikaci a týmovou spolupráci.
Eva: Já bych řekla, že se tam seznámí s novými lidmi. Že je to o hlavně fotbale, ale že je to jiná hra než normální fotbal a že si vymýšlíme pravidla, podle kterých pak chceme ten zápas odehrát.


A proč to děláme? Kdybys mi to takhle řekla a já to neznala, tak bych se ptala, proč to děláte, proč nehrajete podle normálních pravidel?
Eva: Protože je spravedlivé, že se můžou zapojit i menší děti. A kdyby hrály proti velkým, jen těžko by mohly vyhrát, a nebo se vůbec víc zapojit do hry. Nebo třeba když je nás málo, tak řekneme druhému týmu, jestli by někdo mohl opustit hru, když hrajeme my, ať hrají v menším počtu.


Kdybyste někomu měli doporučit účast v Lize férového fotbalu, proč byste to udělali?
Alena: Protože to je Liga pro všechny, kteří mají rádi fotbal.



Jaké vnímáte rozdíly mezi klasickým fotbalem a fotbalem, co se hraje v LFF?
Alena: Každý tam může říct, co chce. A určitě je podle mě velký rozdíl to, že si pravidla vymýšlíme sami a sami si hru kontrolujeme a potom ji i sami hodnotíme. Taky se mi hodně líbí, že se tam týmy dokážou spolu domluvit. A není to třeba podle pravidel, ale dokážeme se domluvit tak, že někdo bude hrát s pěti členy a někdo se třemi.
Eva: Pro mě je zajímavé, že většinou je větší fotbalový hřiště a tady je menší. A že tam není rozhodčí a jenom na zápas dohlíží mediátor. A že i když uděláme chybu, že si ji umíme přiznat, a ne jak fotbalisti, kteří třeba často simulují.
Honza: Určitě se v normálním fotbale nekomunikuje tolik, jako že hráči si sednou a povídají si. Nebo možná jo, ale já to tak neznám u fotbalu. Pak ještě v normálním fotbale určitě není to, že si řekneme třeba: kope se z tohohle místa nebo se rozehrává odtamtud, je tam víc těch daných pravidel.


Je něco, co byste chtěli v Lize mít/dělat jinak? Co se tam může změnit, aby to bylo pro vás ještě lepší?
Eva: Já bych to asi neměnila, je to úplně v pohodě.
Alena: Souhlasím. Mně to vyhovuje takto.
Honza: Mně to teď vyhovuje, nestěžuju si, takže vůbec nic.


Co vám účast v Lize přináší, učíte se třeba něco nového? Nebo naopak bere vám něco?
Alena: Tak mně určitě přináší radost, protože je to úžasný zážitek, když tam hrajeme za jeden tým.
Eva: Mně to přináší to, že ten druhý tým nám může poradit, jak to máme dělat, že třeba máme víc zapracovat na komunikaci a tak. Že si umíme poradit i mezi sebou.


Změnilo se u vás něco od doby, co se Ligy účastníte?
Eva: Zlepšila jsem se třeba v tom, že umím víc nahrávat. A taky že když potřebujeme zabrat, tak zaberu a pomůžu tomu týmu.
Alena: Tak mně to určitě pomohlo v tom, že vždycky, když jsme prohráli, tak jsem se vztekala. A pak při fotbalu jsem vlastně zjistila, že může prohrát každý a že to nijak nevadí.


A co si z toho, Alčo, teda bereš, když prohrajete?
Alena: Tak určitě to, že každý má talent na něco jiného a nemusíme se hned rozčilovat z jednoho nepovedeného zápasu, protože jich určitě před sebou máme ještě hromadu.


Jakou roli ve vašem týmu hraje vaše trenérka?
Eva: Tak vždycky, když máme nějaký problém, tak si napíšeme a vyřešíme to mezi sebou a ona nám vždycky nějak poradí, jak to máme udělat a na co máme víc talent. Třeba mně poradila, že umím víc běhat dopředu, že umím odebírat míč, tak by bylo zbytečné, kdybych byla v bráně. Takže umí poradit.
Alena: Pro mě je to taky určitě velká pomoc, protože nám pomáhá v té strategii. Když jsem třeba v bráně, tak mi poradila, že nemám stát jenom u té brány, ale mám běhat.
Honza: Vždy se můžeme sejít, ona nám poradí, a když máme nějaký konkrétní problém, tak se zeptáme a povídáme si o tom.


V čem může podle vás fotbal člověka rozvíjet? Může ho naučit i něco, co může použít mimo fotbal?
Eva: Třeba nějakou strategii, když máme nějakého nepřítele, tak nevyvolávat konflikty, jenom si sednout, promluvit si o tom, dohodnout se na nějakém kompromisu.
Alena: Já myslím, že když se bavíme o tomhle fotbale, tak určitě nám pomůže s komunikací. Protože se vlastně rozvíjíme i tím, že se bavíme i se soupeřem.


A jaký je rozdíl mezi tím bavit se se soupeřem a třeba se spoluhráčem?
Eva: Se spoluhráčem se víc známe, takže už nemusíme o některých věcech komunikovat. Ale s tím protihráčem třeba řešíme, jak řeší nějakou konkrétní věc, a může nám poradit.
Alena: Tam jde podle mě o to, že bychom je v realitě třeba ani neoslovili, takto se s nima můžeme v klidu pobavit. A takto bychom se pak bavili i s někým, kdo by nám padl do oka a nakonec by se z nás stali třeba i velcí kámoši.


Jaké dovednosti jsou podle vás stejně důležité jak ve fotbale, tak v životě nebo ve škole/v práci? Naráželi jste na komunikaci, ještě něco?
Eva: V životě může fotbal pomoct tak, že i když jsou nějaké překážky, tak se je podaří zdolat, když máš nějaké přátele. Takže je dobré si pomocí fotbalu najít nějaké dobré přátele.


Co pro vás znamená férovost? A může to být i férovost mimo fotbal, mimo hřiště. Jak se projevuje férovost u lidí?
Eva: Tak hlavně že člověk musí být upřímný, nesmí lhát. Když něco slíbí, tak by to měl dodržet. Tohle je pro mě důležité.
Udělali jste někdy něco férového mimo hřiště?
Eva: Asi ve škole když jsme udělali nějaký problém, tak jsme se přiznali, a to bylo podle mě férové. Nebylo to na jednoho, ale řekli jsme, že jsme to udělali všichni.


Co byste jednou chtěli dělat a jak si myslíte, že vám v tom zkušenost z Ligy může pomoct?
Eva: Já teď půjdu na střední školu, na cukrářku anebo kuchaře, a pomůže mi ten fotbal v tom, abych v kolektivu víc komunikovala a pomáhala. Takže v tomhle mi to určitě pomůže. A třeba ještě i v práci víc komunikovat se zaměstnanci a tak.


Jaký je váš nejlepší zážitek z Ligy?
Eva: Nejlepší zážitek byl nedávno, kdy jsme na turnaji potkali jednoho chlapce, který tam nebyl s námi, ale chtěl si zahrát, tak jsme ho přijali k sobě.
Alena: Oni nám ho vlastně předali, protože jsme měli nejmíň hráčů. Tak to bylo podle mě úplně úžasné.
Honza: Můj nejlepší zážitek je, že se naučím hrát víc fotbal, že se toho víc naučím, popřípadě mi ten druhý něco vysvětlí.


Je někdo, s kým byste si fotbal, co hrajete v Lize zahráli a zatím jste neměli příležitost?
Alena: Teď nevím, jestli odpovím na otázku, ale určitě bych si chtěla zahrát fotbal s mediátory.
Eva: No já mám vysněného fotbalistu a mohla jsem se s ním potkat, ale kvůli koronaviru jsem nemohla. A je to fotbalista Kaká.
Jak by asi hrál? Tak jak to umíte vy?
Eva: Naučili bychom ho to…


Organizátor

INEX
Sonia Ennafaa

koordinátorka národních projektů
poslat email
Ansley Hofmann

koordinátor mezinárodních projektů
poslat email

Partneři